Rok obav
Před rokem nás ani nenapadlo, že si budeme muset na tak odlišný způsob života zvyknout. Když jsem poprvé slyšela v televizi o nouzovém stavu naší země, přeběhl mi mráz po zádech. Nouzový stav? To už je opravdu zlé. Zavřené školy? Vláda se opravdu bojí. A my jsme se také báli. Černé scénáře jako v Itálii jsme opravdu nechtěli. Lidé byli doma, na nákupu potravin jste potkali pár lidí, venku téměř nikoho. Naštěstí k nám dorazil virus na jaře a kvůli teplejšímu počasí nebyl tak silný, tak se mohlo poměrně brzy rozvolnit. V létě jsme si žili úplně normálním životem a nikdo nepočítal, že se virus vrátí a bude mnohem silnější.
Dlouho očekávaná vakcína dorazila na konci roku i k nám a začalo se s očkováním zdravotníků. Poměrně dobře se podařilo proočkovat i lidi nad osmdesát let. Ovšem dodávky vakcín zpomalily a i když zájem je, není čím očkovat. Pomyslné světlo na konci tunelu se vzdaluje.
Levá ruka neví, co dělá pravá
Přesně k tomu by se bohužel dalo přirovnat počínání vlády. Strategie očkování není promyšlená, jeden ministr říká to, druhý tamto. A lidem dochází trpělivost. Ze dne na den jsme byli odstřiženi od běžných aktivit, jako je cvičení nebo posezení s přáteli v restauraci. Ale především nám chybí sociální kontakt. A nechybí jenom nám dospělým, ale i dětem. Nemohou se vzdělávat, jak jsou zvyklí a hrát si se svými spolužáky, pomalu se odnaučují komunikovat, protože online svět je úplně jiný. Ale jak se doma nezbláznit?
Odreagujte se
Pokud jste byli zvyklí cvičit, zkuste pokračovat i doma. Možná vaše studio vysílá online lekce, je důležité neztratit návyk.
Choďte ven s rodinou, povídejte si, ukazujte svým dětem okolí. Když jsou zavřené restaurace a jídelny, musíte pravděpodobně vařit. Udělejte z vaření zábavu, zapojte i zbytek rodiny, uvařte večeři a připravte nějaký dobrý zákusek třeba z ořechů. Podívejte se na vlašské ořechy prodej Nakliceno.