Věřím, že láska je pro mnoho lidí opravdu důležitá, protože bez lásky by to asi nešlo. Podle mého názoru je láska opravdu krásný cit. A je jasné, že láska není jenom jedna. A vy se možná ptáte, jak já to vůbec myslím, že láska není pouze jedna. A tak třeba si vezměte, že je láska k rodičům. Láska k rodičům je taky. Jenomže bohužel jí ale nedávají všichni. Kolikrát znám případy, kdy se děti potom v budoucnu na své rodiče vykašlou. A tohle ale naštěstí není můj případ. Ani v bližším okolí takovéto případy naštěstí vůbec neznám.
Ale kolikrát jsem už o tom slyšela a musím říct, že to opravdu velmi smutné. Vemte si, že rodiče k vám cítím mateřskou lásku a pořád se o vás starají, když jste byly děti. A vy se potom na ně vykašlete, když potřebuji ve stáří vaši pomoc? Podle mého názoru je tohle hodně škaredé a necitelné chování. Je to ale druh lásky, který by se měl dodržet. A je to taky vlastně od rodičů pěkné. Rodiče cítí lásku ke svým dětem. Nicméně ale podle mě je nejkrásnější láska právě ta mateřská. Láska k dětem je taková, kterou žádný cit už asi nepřekoná. Tohle je ale pouze můj názor. Třeba někdo má radši jiný druh lásky. Třeba tu partnerskou. Já vím, že mnoho lidí miluje partnerskou lásku. To já taky, jenomže já jsem pět let sama, a jsem bez partnera.
Takže už takovou lásku moc nevnímám a neznám. Jsem matka samoživitelka a musím říct, že takhle mi to zatím vyhovuje. Mám syna a tím pádem taky silnou mateřskou lásku, která je pro mě momentálně opravdu ta nejdůležitější. Syn mě drží nad vodou, když to nejvíce potřebuji. Chtěla bych mít zase přítele, ale opravdu nevím, kde bych takovou lásku měla hledat. Jsem ve věku, kdy jsou všichni zadaní. Nebo mi je souzena samota? Třeba někomu ano, ale já jen doufám, že to nebude můj případ. Já totiž po lásce k muži hodně toužím.