Vyzkoušela jsem dietu, a to proteinovou …

Kdysi mi známá řekla: „Jo, holka, až ti bude padesát, tak každý rok ti přibude kilogram váhy navíc ani nebudeš vědět jak. A já ti to můžu potvrdit.“

A s touto předpovědí zasunutou kdesi hluboko v hlavě jsem se vrhla do víru života. Byla jsem mladá a váhu dlouho nemusela řešit. Až přišla ta kýžená „padesátka“. A já jsem zjistila, že když jsem slavila 53. narozeniny, na váze bylo číslo 53. Přišla oslava půl jubilea a já vážila 55 kilo. To pořád ještě šlo, i když jsem menšího vzrůstu, ale stále jsem si držela své BMI, takže o hubnutí jsem nijak zvlášť neusilovala.

Začala se mílovými kroky přibližovat šedesátka a já už v padesáti devíti letech předpověď mé známé přeskočila a váha se začala pohybovat nad šedesáti kilogramy, a to jsem si řekla dost! Přece nemůžu žít z jedné věty, kterou kdysi někdo pronesl! Já jsem se jí bohužel „chytila“, resp. mě lapila do svých sítí a pečlivě, ale nevědomky jsem plnila předpověď a začala jsem naopak vědomě hubnout.

Jenže, ono to už tak lehce nešlo, jako zamlada. Ať jsem dělala, co jsem dělala, měnila jídelníček od makrobiotiky přes raw stravu, cvičila dvakrát týdně, jezdila na kole, chodila na dlouhé procházky, omezovala se v jídle, žádný kvalitní výsledek se neobjevoval. Maximálně ubyl jeden až dva kilogramy, pak jsem si večer nedala večeři a kila byla nazpátek. Začínala jsem z toho být zoufalá a mé BMI pozvolna překročilo hranici nadváhy.

S kamarádkou mého věku jsme se utěšovaly, že holt hormony v našem věku pracují a hubnutí prostě už nám není dáno. Nesmím zapomenout, že sklenky kvalitního, byť suchého vína jsme se nechtěly vzdát ani jedna se slovy: „A co bychom v tom životě už měly jiného za potěšení.“

Tak jsem se pohybovala s kámoškou od mantinelu k mantinelu, až jsem toho začala mít dost a řekla jsem si – já, zapřisáhlý odpůrce diet, že vyzkouším proteinovou dietu. A co myslíte, že se stalo??