V podstatě se jedná o takový stereotyp. Člověk se narodí, jde do školky, poté do školy. Studia zaberou minimálně devět let života, u většiny je to potom let třináct. Dnes ovšem stoupá návštěvnost vysokých škol, takže můžeme říct, že převažují vysokoškoláci. Není to asi ani dobře, ale ani špatně. Špatné je to, že tady, s nadsázkou řečeno, nebude v budoucnosti žádný klempíř nebo technik. Tím mířím k závěru, že pokud je člověk šikovný na ruce, tak ať se věnuje řemeslu nadále, protože příjem zručného dělníka je leckdy vyšší než ten, který měsíčně dostává vystudovaný člověk s titulem.
Peníze jsou pro život snad nejdůležitější, pokud pomineme abstraktní věci. Pokud se stále budeme bavit na této rovině, tak zadarmo skutečně nikdo nic nezíská. Často se rodiče snaží naučit své potomky, aby si vážili peněz, aby nějakým způsobem poznali jejich hodnotu. Je to určitě důležité, ale samozřejmě to souvisí s výchovou.
Spousta je na financích závislá. Existuje několik typů domácností, některé přežívají z výplaty do výplaty, některé naopak utrácí peníze za věci, které si rozhodně pořídit můžou, ale třeba pro jiné by to byla naprostá zbytečnost. Určitě platí staré dobré přísloví. „Jaký si to uděláš, takový to máš.“
Moderní se stalo to, že se především mladým přestal líbit starý a zabudovaný socialistický režim. Tím se rozumí, práce – domov – práce – domov a stále dokola jedno a to samé, ten každodenní stereotyp. Také vznikly nové možnosti, které vydělají třeba i teenagerům několik tisíc měsíčně. Nechci jmenovat konkrétní jedince, myslím, že ten, kdo se trochu orientuje na Instagramu – to je platforma, ze které se dají získat vysoké příjmy – ví, kam tím mířím. Určitě neříkám, že to je špatný způsob, nikdo nemůže mít problém s tím, že si někdo vydělává peníze jinak. Jenže lidé jsou závistiví, těžko se dá cokoliv předvídat. Jistota je ta, že každý, doopravdy každý pravidelné příjmy potřebuje.