S přítelem jsme se poznali, když jsme bydleli oba v Praze a hned jsme si padli do noty. Do Prahy mě přivedl bývalý přítel, který mě podvedl a vyměnil za někoho jiného ze dne na den, ale nechtěla jsem se vracet domů, protože nemám dobré vztahy a rodinou a z ohledu psychiky se to na mně podepsalo. Tak jsem si řekla, že to zvládnu v cizím městě, kde nikoho neznám, ale šťastná jsem nebyla. Přítele jsem poznala v květnu po dvou letech, kdy jsem byla ve vztahu, ale on nebyl ani půl roku po rozchodu po dvouletém vztahu. Když mi řekl, že bývalá přítelkyně ho kontrolovala, jelikož byla podnikatelka a zkrachovalo ji podnikání, tak do práce chodil jen on a neměli peníze.
Zašlo to až do takové fáze, kdy ho napadla, nechtěli být spolu, ale odmítala odejít. Ve vztahu byl ten naivní, hodný a hloupý on a ona toho využívala. Shodli jsme se, že nás v Praze nic nedrží a odstěhujeme se do Ostravy, kde má zázemí, rodinu a přátele. Já mám rodinu a přátele až na západu Čech, takže přes celou republiku. Ani ne týden po stěhování mi řekl, že měl zůstat po předchozím vztahu sám a že nezvládne být pro mě plnohodnotný partner a spíš mi nabízí přátelství. Řekla jsem, že po rozchodu se pro mě ten člověk stává cizincem a že už ho nebudu chtít nikdy vidět.
Vyčítal si, že jsem díky němu šla do cizího města, kde nikoho neznám a že je mu ze sebe zle. Neustále měnil názory, že dělá férovou věc vůči mně a pak zase že dělá chybu. Skončilo to tak, že jsme se bavili celkem čtyři hodiny, objímali jsme se dlouho, líbali jsme se a řekl mi, že ke mně něco cítí, a tak se to uzavřelo. Ale já bohužel na vyřčená slova nezapomínám. Ať už mi všichni radili ať to nedělám a zůstanu v Praze, tak jsem stejně poslechla srdce jako vždy, i když mi to teď působí bolest. Bývalá spolužačka a přítelem by mě odstěhovali zpátky, nabízí mi pomoc. Ale já mám v sobě ten kousek naděje, že to může dopadnout dobře.